Ak máš nejakú poviedku, ktorú by si chel/a tu uverejniť pošli nám ju na náš email -

Pred poslaním poviedky si prosím prečítajte toto

1. komentárova poviedka DyC


Povídka - RBD - Rozpaky

6. května 2011 v 22:11 | culka36 |  Poviedka XXIV.RBD
Další část povídky o RBD. Líbí se vám? Pište do komentářů, prosím. Potěší a rozhodně zkrátí čas než napíši další díl. Užijte si to. Very


Ještě chvíli se na mě jen tak díval a potom pustil mou dlaň. Vytáhl dva croiassanty a jeden mi podal. Natáhla jsem se pro marmeládu. "Jahodovou, nebo meruňkovou?" zeptala jsem se Uckera. "Jahodovou, prosím." I já měla chuť na jahodovou, tak jsem si trošku vzala a pak ji podala Christopherovi. "Díky." "Nemáš zač." Pustila jsem se do jídla. "Uckere, proč jsi mě nevzbudil?" podívala jsem se na něj a zvědavě čekala na odpověď. Zdálo se mi, že zčervenal. Překvapeně se na mě podíval a pak oči rychle sklopil zpátky ke svému talíři. "Nóóóó...." protáhl. Vyčkávavě jsem na něj koukala. "Byla jsi unavená, ne?" Rychle se na mě podíval. "Trochu." připustila jsem a vzápětí dodala: "Ale to jsi vědět nemohl." Musela jsem se usmát, protože Ucker značně znervózněl. Rozpačitě se na mě podíval. Zvedla jsem obočí. "Víš, vypadala jsi unavená a navíc jsi spala jako nemluvně. Bylo mi líto tě budit. A k tomu, mohl jsem se na tebe jen tak koukat ... a ty´s o tom neměla tušení." Jen co to dopověděl, rychle uhnul s očima. Jeho slova mi vyrazila dech. Otevřela jsem pusu a málem mi z ní vypadla kaše, která se mezitím stala z kousku croiassantu. Nedalo mi to, musela jsem se zeptat. "A proč ses na mě chtěl dívat?" Už jsem se neusmívala. Nechtěla jsem si připustit, jak moc mi na té odpovědi záleží. S vážným výrazem se na mě podíval. Pohledem se mi vpíjel do očí, až jsem měla pocit, že mi vidí až do duše a že si může přečíst úplně vše, na o myslím a o čem sním. "Protože jsi neuvěřitelně krásná, až se mi z toho tají dech." řekl a pozoroval mou reakci. Srdce se mi zastavilo, ne smutkem, ale štěstím a oči rozzářily. Jenže pak přišla ledová sprcha. Šibalsky se zasmál a dodal: "A konečně jsi chvíli držela pusu!" Přestože mě jeho slova částečně bodla u srdce, musela jsem se začít smát. Takhle to zlehčovat. Zbytek snídaně jsme si vesele povídali o večírku, který bude pořádat celá skupina RBD a který bude už za tři dny. Když jsem dojedla, počkala jsem, až dojí i Chris a pak jsem se zvedla a začala sbírat nádobí. "Co to děláš?" zeptal se Ucker. "Ty jsi "uvařil", " naznačila jsem prsty úvozovky, "já uklízím." "Počkej pomůžu ti!" a už mi bral věci z rukou. "Ne, to nemusíš." zaprotestovala jsem, ale on mých námitek nedbal. Povzdechla jsem si a posbírala alespoň ostatní věci. Vešla jsem do kuchyně za Uckerem a pokračovala v úklidu. On myl nádobí a já ho utírala a dávala do poliček. Šlo nám to jedna radost. "A je to hotové." usmál se na mě Ucker podávaje mi poslední sklenici. "Kdybys to dělala sama, trvalo by to celou věčnost, ale takhle." "Máš pravdu, díky." připustila jsem. "A neděkuj mi pořád, prosím tě." "Fajn, pokusím se." "A co dnes budeme dělat?" "My budeme dnešní den opět trávit spolu?" "jestli ti to nevadí ... Ale jestli už máš v plánu něco jiného ..." jeho oči posmutněly. "Ne, nemám. Já si myslela, že ty budeš mít něco důležitějšího." překvapeně se na mě podíval. "A co je důležitější než přítelkyně? Navíc, já už jsem si zvykl na tvou přítomnost. Chyběla by si mi." ve tváři naprosto vážný výraz. Nevěděla jsem, co říct a tak jsem se jen usmála. Potěšilo mě, co řekl. I on se na mě usmál a to mě povzbudilo. "I ty mě." špitla jsem nakonec. Jeho úsměv se ještě rozšířil. A co teď? Nervózně jsem odložila utěrku a otočila se ke skříňce, abych uklidila poslední talíř. Pak jsem odešla do obýváku otevřít okno. Dalo by se říct, že jsem od Uckera jednoduše utekla. Otevřela jsem okno dokořán a postavila se před něj. Mírně foukalo, takže jsem se rukama objala. Neměla jsem tušení, že Ucker stojí za mnou, dokud mě ze zadu neobjal a hlavu si nepoložil na mé rameno. Unaveně, ale rozhodně radostně, jsem se opřela o jeho hrudník a poslouchala jeho hlas. "Tak co budeme dnes dělat?" šeptal mi do ucha. "Já nevím, ale někdy bych měla i uklízet. Takže bychom mohli začít s úklidem tady, pokračovat u tebe a skončili bychom zahradou mých rodičů?" "Fíha!" vydechl. Rozesmála jsem se. "A půjdeš se mnou potom do divadla?" Překvapeně jsem se na něj podívala. "Do divadla?" "Ano. Jak má někdo věřit, že jsme pár, když jsi se mnou neměla ani jednu schůzku. Se vším ti pomůžu." "Hmm..." zamumlala jsem, oči už znovu upřené ven. Na tváři jsem měla spokojený úsměv. "Navíc, v podstatě mi chceš uklidit byt, takže bych se ti chtěl odvděčit. Dulce, pojď se mnou ..." prosil. Ještě chvíli jsem se nechala přemlouvat. Poslouchala jsem sladká slůvka a nechala se unášet na růžovém obláčku. Slastně jsem se usmívala. "Dobře, ... přemluvil jsi mě." řekla jsem nakonec. Oči se mu rozzářily. Vyjekla jsem, když mě zvedl a radostně se se mnou zatočil dokola. Musela jsem se zasmát. Pak mi dal pusu na tvář.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dulce_6 Dulce_6 | 6. května 2011 v 22:22 | Reagovat

krasne :-) ....rychlo pokracko :-D

2 rebelka rebelka | 7. května 2011 v 10:03 | Reagovat

nádherné...:D

3 Nikuša_864 Nikuša_864 | 7. května 2011 v 15:15 | Reagovat

Krásne.....nemám slov.....Rýchlo pokraačovanie prosíím :D :D :-D

4 culka36 culka36 | 7. května 2011 v 20:14 | Reagovat

krásne a pokračko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama